Ego v letadle
Ego, superego a id jsou v psychoanalýze, tedy psychologické teorii Sigmunda Freuda základnísložky osobnosti člověka. Pojem ego, neboli „já“, se řídí principem reality a vyrovnává působení složky sociální (superego) a pudové (id), je vědomé i předvědomé, a výsledkem jeho činnosti je naše chování.
Takový je odborný výklad, ale jak se s tím vypořádat v praxi?
Na serveru Aeroweb vyšel skvělý článek od MUDr.Melechovského. Možná v něm najdete odpovědi, právě na své na otázky… Proč?
Ego v letadle
Autor: MUDr.David Melechovský, Aeroweb
V pilotním výcviku nás provází chyby a neúspěchy. Z chyb se učíme, a tak se postupně stáváme piloty. My žáci neustále něco kazíme a instruktoři to po nás zachraňují.
Profil autora
MUDr.David Melechovský
Autor je chirurgem a ve volném čase také leteckým lékařem pověřeným ÚCL. Žije, létá a ordinuje v Praze. Vydává Osvědčení o zdravotní způsobilosti 2. třídy pro piloty PPL, GLD, , TMG ,ULL etc. Věnuje se výuce předmětu Lidská výkonnost a omezení pro piloty PPL, CPL a ATPL. Je aktivním pilotem PPL, pilotem kluzáku a ULLa. Na létání má nejraději hezký výhled z okénka letadla.
Jenže někdy nám vlastní ego nedovolí se z chyb poučit. To nám výcvik prodlužuje a zdražuje. Tento článek je o tom, jak zpacifikovat vlastní ego tak, abychom se dobrými piloty stali snadno a rychle.
Vzpomeňte si na počátek svého leteckého výcviku a vžijte se do vzpomínek. Například se učíte s instruktorem létat okruhy. Jste pod zátěží, stresovaní a snažíte se soustředit. Dnes již poněkolikáté vám nevychází rozpočet na přistání. Letadlo se opět řítí mimo přistávací dráhu a je jasné, že i tohle přistání by skončilo havárií. Jako obvykle instruktor energicky zasahuje a zachraňuje váš i svůj holý život. Jste zcela neschopni se na to zatracené letiště trefit.
Máte pocit viny a selhání. Jsou to nepříjemné a ponižující pocity. Snažíte se jich zbavit a přesnou pilotáží vyjít ze situace se ctí. Nedostatek zkušeností vám to neumožňuje. Vaše ego je narušené a tady se z hloubi lidské povahy zcela nezadržitelně vynoří přirozené reakce. Používáme je v běžném životě a snažíme se tak naši důstojnost chránit. V roce 1894 je poprvé popsal židovský německy mluvící rodák z moravského Příbora. Byl jím Sigmund Freud a říkáme jim „obranné mechanizmy ega“. Jejich cílem je změkčit pocity selhání, zmírnit pocity viny, pomoci jedinci vyrovnat se s realitou a chránit vlastní image.
Obranné mechanizmy ega používáme při každém neúspěchu i při sólovém létání. Jakmile se cítíme ohrožení, snažíme se vyřešit problém a najít východisko. Pokud to v dané situaci není možné, spouští se obranné mechanizmy ega, které mají základní společné rysy:
·chrání nás před úzkostí, nepříjemnými pocity, poskytují útočiště v situacích, se kterými si právě nedokážeme poradit,
·spouští se úplně samy bez našeho rozhodnutí a vědomí. Nelze tomu zabránit, lze to však na sobě zpozorovat a vědomě zastavit,
·narušují, mění nebo falšují vnímání reality, v našem případě hodnocení našich skutečných výkonů při výcviku. Protože realita je zkreslená, vnímání reality se mění a to umožňuje mizení nepříjemných pocitů. Na pocity to funguje skvěle, zcela to však znemožňuje učit se z vlastních chyb,
·ochraňují naše ego, nepůsobí ale na zákony aerodynamiky, nenarušují přitažlivost zemskou a nepřilijí nám palivo do nádrží.
Osoby a události v následujících příbězích jsou skutečné.
Represe
Represe (potlačení) znamená, že znepokojující myšlenky jsou odstraněny z vědomí, aby nezpůsobovaly nepříjemné pocity. Úkoly, se kterými si právě nedovedeme poradit, odkládáme na později. Budeme se jimi zabývat „potom“ a ideálně nikdy, protože potom problémy jakoby zmizí. Máte proletět řízený prostor, ale velmi se obáváte komunikace s řídícím letového provozu, protože vám frazeologie vůbec nejde. Prostorem proletíte a zcela neúmyslně, jako na smrt, se řídícímu zapomenete ohlásit. Represe může mít podobu krátkodobého pozapomnění povinnosti až po úplnou ztrátu paměti na nepříjemné události. Například student měl při nácviku vybírání vývrtek strach. Úplně zapomene, co se při nácviku naučil a jak se vlastně vývrtka vybírá.
Popření
Popření je jednoduchá obrana, kdy pilot vnímá skutečnost, ale nechce uznat nebo vnímat frustrující následky. Zavře před nimi oči. Let instruktora s žákem skončil havárií. Při vyšetřování nehody instruktor tvrdil, že upadnul do bezvědomí už před vzletem a žák se svévolně rozhodl odstartovat bez jeho souhlasu. To je historka ze skutečného života. Nepochyboval jsem, že instruktor tomu sám věřil. Variantou popření může být minimalizace. Student připouští nepříjemnou událost, ale jen ve změkčené, přijatelnější formě. Sice na okruhu málem způsobil kolizi, ale zdůrazňuje, že se vlastně nic nestalo, protože se s jiným letadlem nesrazil. Při navigačním letu sice vletěl do bouřky, ale bylo to v pohodě a celkem mu tam nic nehrozilo.
Kompenzace
Kompenzace je snaha o udržení psychické rovnováhy, kdy slabosti vyvažujeme zdůrazňováním síly v jiných oblastech. Létání mi moc nejde, ale v předpisech se orientuji skvěle. Důsledností v jejich dodržování začnu terorizovat své okolí.
Student bagatelizuje svoje nedostatky tím, že zdůrazňuje svoje přednosti. Rozpočet na finále mu moc nejde, ale v ustřeďování termických proudů je skvělý. Proto se snaží při výcviku předčasně předvádět schopnosti udržet se s větroněm v termice.
Projekce
Projekce je připisování vlastních nepřijatelných vlastností nebo emocí druhým lidem. Vždyť já bych létal docela dobře, ale ten instruktor to nechápe a neustále mi to kazí. U zkoušky jsem neuspěl, protože examinátor byl nepřiměřeně přísný.
Racionalizace
Racionalizace znamená vysvětlení něčeho neakceptovatelného, nepříjemného přijatelným způsobem. Velmi častý způsob obrany. Za nedostatek paliva v nádrži může protivítr, nečekaně vysoká spotřeba motoru nebo únik paliva. Nakonec tomu sám věříte.
Neuspěl jsem u zkoušky, protože jsem neměl dostatek času se připravovat. Je dobře, že jsem u zkoušky neuspěl, alespoň se to dobře naučím.
Reaktivní výtvor
Vytváříme si víru v opak skutečné situace, protože pravda v nás vyvolává nepříjemné pocity. Chování navenek je přesně opačné, než ty pocity, které se jedinec pokouší zakrýt. Žák dává ostentativně najevo lhostejnost nad tím, co si instruktor myslí o jeho létání, protože se mu od něj nedostává uznání.
Reaktivní výtvor může mít podobu demonstrativního porušování pravidel v aeroklubu a nepochopitelné snahy provokovat své okolí. Příčinou je touha po přijetí okolím.
Bojím se létat prvky vyšší pilotáže a stanu se tak dohlížitelem nad letovou nekázní ostatních.
Útěk do fantazie
Student se oddává snění ze dne, fantazijnímu prožívání nedosažitelného. Přemýšlí raději o tom, co by se mohl naučit, než o tom, co by se měl naučit. Používá svoji fantazii k úniku do světa plného úspěchů a potěšení. Žák chce létat akrobatické lety. Neustále mluví jen o úžasné akrobacii a brzo už akrobaticky bude létat. Přitom se ještě netrefil při přistávání na letiště.
Studentovi se nedaří létání podle přístrojů, což ohrožuje jeho touhu stát se dopravním pilotem. Je mnohem snadnější snít o kariéře dopravního pilota, než získat kvalifikaci pro létání podle přístrojů. Ztracený ve fantazii, student více času tráví sněním o kariéře dopravního pilota než studiem. Útěk do fantazie může zajít až do extrémní podoby, kdy už nedokáže rozeznat fantazii od skutečnosti.
Přemístění
Nepříjemné emoce jsou přesunuty k náhradnímu objektu, který nemá k vlastní příčině vztah. Vylijeme si vztek na nesprávné osobě. Na okruhu se pilot málem srazil s vedoucím letového provozu, který svým arogantním chováním málem způsobil nebezpečnou kolizní situaci, kterou všichni viděli. Po přistání šel pilot seřvat AFIS, protože skutečnému viníkovi vynadat nemůže.
Neuspěl jsem u pilotní zkoušky a vynadám za to manželce. Examinátorovi vynadat nemůžu, protože bych ohrozil výsledek příští zkoušky. Vím totiž, že manželka mi to odpustí.
Regrese
Regrese nastává, když se člověk v situaci frustrace zachová nezralým způsobem. Je to jakýsi návrat k chování, které patří do dětského věku. Například instruktor vyčítá žákovi nezodpovědné chování. Následuje vypjatá diskuze, při níž se žák začne vztekat, brečet nebo bouchne dveřmi.
Upřímně řečeno, každý z nás se občas uchýlí k bouchnutí dveřmi. Znakem vyspělosti je dát to druhý den do pořádku.
Fixace je lpění na určitém způsobu reagování, přestože se opakovaně prokáže jeho neúčinnost. Jedinec si odmítá připustit, že udělal chybu a opakováním situace chce dokázat správnost původního řešení. Student zapomíná zapínat vyhřívání karburátoru před přistáním. Instruktor mu to vyčítá. Student nelení a pomocí příručky, meteorologických měření a učebnic fyziky se snaží dokázat, že zamrznutí karburátoru nebylo možné.
Nadměrná péče o letadlo na zemi, stálé rozebírání částí letadla a řešení pochybných závad na letadle dávají pilotovi zapomenout na strach z létání.
Deflexe
Opak fixace. Odklon od problému převedením pozornosti instruktora na nedůležitá nebo prázdná témata. Typická je rozvláčnost a vágnost v rozhovoru. Místo správného rozpočtu na finále žák hodnotí počasí, oběd v letištní hospodě nebo palivovou soustavu B-17. Odklonit pozornost od vlastních chyb mohu vymýšlením vtipných poznámek a humorem. Pozice vtipálka umožňuje zakrýt neuspokojivé výsledky výcviku. Taková situace vyžaduje od instruktora přerušení monologu žáka vhodným způsobem a jeho rázné uvedení do reality. Funguje to! Je ale vhodné, aby instruktor současně zapátral po skutečné příčině uhýbání žáka, aby se stal výcvik efektivnějším.
Rezignace
To létání mi nejde. Už na to letiště nepůjdu. Žák se stává se apatickým a na cokoliv, co se mu ve výcviku nedaří. Prostě na výtky instruktora nereaguje. Projevem rezignace může být také zdánlivě nelogická reakce na výtky. Žák reaguje na výtky instruktora kinetózou. Nebo přestane komunikovat zcela.
To je typická reakce těch starších a i od přírody méně nadaných. U plachtařů funguje vzít takového jedince na půl hodiny do termiky, ukázat mu čápa v kroužení, dotyk základny mraku a při večerním pivu to rozebrat. Ráno přijde zas.
Agrese
Projevem agrese je napadání zdroje frustrace, snaha dosáhnout svého násilím. Neustále dělám zásadní chyby a v létání necítím žádné pokroky. Půjdu si na instruktora stěžovat k majiteli letecké školy, na ÚCL nebo do Štrasburku. Pomluvím ho u ostatních. Agresí může i instruktor zakrývat vlastní pedagogické selhání, když studenta ponižuje nebo na něj křičí. Znal jsem jednoho, který své žáky bil, a to i za letu.
Zkušení instruktoři mi potvrdí, že přísnost nebo až tvrdost instruktora výrazně urychluje pokroky u studenta. To si tak mohou dovolit v armádě. Ve sportovních letadlech létáme pro radost. I zde na některé jedince platí zvýšený hlas, jiný by naopak potom panikařil. Patří ke schopnostem instruktora vybrat správný přístup. Ale agrese ve smyslu obranného mechanizmu nepřijatelným způsobem chrání ego instruktora a žákovi nepomáhá.
Superkonformita
Superkonformita je přehnaně puntičkářské plnění povinností, aby student předešel výtkám svého instruktora. Žákovi se stále pletou povinné úkony před vzletem. Provádí je přehnaně pečlivě, nahlas si je předříkává, nenechá se přerušovat a třikrát je zkontroluje. Mezitím se přehřívá motor.
Když žák ve větroni provádí úkony před pády a vývrtkami tak dlouho, že už na nácvik nevychází výška, instruktor přišlápne nohu ve výhledové zatáčce a už se vrtá. Je to poučné a žák pochopí, že sice pečlivost je nezbytná, ale nesmí bránit řízení letadla. Na druhou stranu je to pro instruktora varování, že žák má strach, který ho svazuje a brání mu dělat v pilotáži pokroky.
Co s tím?
Obranných mechanismů je popsáno více než 40 a tyto jsou jen ty nejčastější. Jsou účinné, ale ve své podstatě jde o obelhávání sebe sama. Je přirozené, použijeme-li obranné mechanismy občas v roli nárazníků. Pomohou překonat počáteční nápor nepříjemných pocitů a za chvíli se s problémem vyrovnáme zralým a plnohodnotným způsobem. Člověk používá obranných mechanismů tím méně, čím stabilnější je jeho identita a sebevědomí. Kdo má o sobě pochybnosti, nutně tyto psychické berličky potřebuje, aby se jeho sebevědomí mělo o co opírat. Naopak vysoké a nekriticky nastavené EGO do kokpitu nepatří. Čím dříve si letec uvědomí, že nemá bojovat s letadlem, instruktorem, počasím…, ale především sám se sebou, tím dříve se stane tím, proč do letadla vlézá.
Vztah instruktora a žáka je vztahem učitele a jemu podřízeného studenta. V „komerčním“ výcviku je vyvážení jejich vztahu narušeno nadřazenou pozicí studenta jako platícího zákazníka. Je zjevné, že při aktivistickém klubovém létání se při nadměrném používání ochranných mechanizmů ega dříve dostaneme do rozporu s instruktorem a s ostatními kolegy. Okolí nás dříve „srovná“, i když i zde je na místě citlivý přístup. Pozice zákazníka nám ulehčuje útěk k obranným mechanizmům ega. Tím rozhodně nechci naznačovat, že komerční výcvik je lepší, než klubový, protože je zde mnoho dalších okolností, o kterých tento článek není. Ale v „komerčním“ výcviku o to více záleží na dovednosti instruktora nás včas vhodným způsobem usměrnit. A také si sami musíme více dávat pozor na útěky k sladkým lžím.
Ačkoli nejsem instruktor, mnohokrát jsem byl svědkem těchto reakcí na sportovních letištích a viděl jsem, jak se výcvik protahuje a míjí účinkem. Proč je dobré být amatérským psychologem a rozumět obranným mechanizmům při létání? Protože znalost těchto mechanizmů nám umožňuje je na sobě rozeznat a včas se je jim vyhnout. Jejich porozumění a sebereflexe umožňuje snadněji se dopátrat skutečných příčin neúspěchů, se kterými se v létání každý z nás potýká. Bohužel rozeznat tyto reakce u sebe je mnohem těžší, než rozeznat je u jiných.
Proto je dobré průběžně „posilovat“ v jejich uvědomování si při promýšlení událostí z posledního létání. Učíme se tak efektivněji ze svých chyb. Urychlíme a zlevníme si výcvik. Instruktorům jejich znalost umožňuje lépe rozumět žákům a posunout je blíže k pilotní licenci. Proto jim doporučuji studovat předmět „Umění vyučovat“ například v FAA Aviation Instructor`s Handbook, kde jsem našel i inspiraci k tomuto článku. Děkuji Karlovi Doudovi za cenné poznámky z praxe leteckého instruktora.
