Pověrčivost
Tak si do života přinášíme poznatky o nových technologiích, pokoušíme se pochopit, jak co funguje a využíváme výdobytků pokroku pro své pohodlí nebo splnění odvěkých přání. Kus člověka prehistorického v nás však stále zůstává a každý s tím bojujeme, jak umíme. Letci bojují také. Nedokonalost našich smyslů, tedy těch normálních, si nahrazujeme. Omylnost výpočetní technikou, orientaci v třírozměrném prostoru přístroji, zrak radarem a sílu hlasu radiofónií. Někdo vymyslí a vyrobí novou pomůcku, všemocný trh ji za mírný poplatek zpřístupní široké veřejnosti. Pak se ji musíme naučit používat a teprve potom nám může život ulehčit nebo taky zkomplikovat.
„Dnes ale již nelze dokonale porozumět všemu.“
Důvěra v technické výdobytky tedy začíná převyšovat nad zdravým rozumem, a když kouzla dělají, co od nich očekáváme, život je krásný. Když dělají něco jiného, za což si zpravidla můžeme sami, jsme v … . Důvěra v dokonalost techniky je nahlodána. Kde jsou ale ty pozůstatky vlastností našich předků?
Už vidím, jak sebejistý kapitán transkontinentálního letadla, který se musel naučit řadu kouzel, o nichž sice ví, jak principiálně fungují, ale i přes to v něm zůstává kus pověrčivého lovce mamutů jede ráno do práce a přes cestu mu přeběhne černá kočka. Tedy ne černovlasá členka palubního personálu, ale ta čtyřnohá. Normálně, pokud je pověrčivý, nikam by neletěl. To ale nejde. Tak pokračuje v plnění svých povinností, využívá ta kouzla, kterými nahrazuje opožděný vývoj člověka za technikou a neustále je ve střehu. Hlodá v něm to černé zvířátko, které nevím proč má při křižování naší cesty smůlu přinášet. To je přístup k pověrčivosti uvědomělý a v tomto případě nutí člověka podat bezchybný výkon, aby ta smůla nepřišla.
Dosud nadějný akrobat, který se posouvá v žebříčku těch nejlepších vlastní pílí a nadáním výše a výše, jednoho dne rozsype sůl. Normálně to má znamenat 7 let smůly. Co ten, má začít místo akrobacie hrát šachy? Nebo reprezentační parašutistka v náhlém rozčilení rozhodí trénovanou končetinou a rozbije zrcadlo. Co ta, má začít raději chodit na ryby?
Vlivem opožděného vývoje člověka přicházejí ke slovu talismany, různé kultovní předměty a zaklínadla. To je přístup k pověrčivosti pudový. Někdo si váže šátek, nasazuje čepici kšiltem dozadu, a pokud je ten předmět s námi, nemůže se nic stát. Jen ho nesmíme zapomenout. Trucující motor jistě naskočí jako už mnohokrát při použití zaklínadla. Nelze tato slova veřejně publikovat, ale funguje to. Donedávna si sportovci přáli od srdce: „Zlom vaz.“
„Nezkoušejte to přát pilotovi. Musel by být nezdvořilý.“
Jak se vyvíjí technika, vyvíjejí se i naše kultovní předměty a potřeby. Ultralehký pilot si s sebou veze pixlu benzínu pod nohama, plachtař na přeletu zase náhradní baterky do GPS. Ti už vědí, jaká zaklínadla působí na pomůcky, které přestanou najednou fungovat. Další věří v ty šátky a čepice, znal jsem jednoho, který s sebou vozil plyšového medvídka. Nebuďme smutní z naší vlastní nedokonalosti. Věřme, že když věříme v cokoli, zdá se, že je to pro naše dobro. Tím neztrácíme kontrolu nad vývojem techniky a žijeme svým tempem vývoje.
Rád bych se dozvěděl, jaké předměty a zaklínadla pomáhají Vám v pohybu třírozměrným prostorem. Třeba bychom mohli společně sepsat lexikon leteckých kouzel, zaklínadel a talismanů a i tím přispět ke snížení občasných nehod a předpokladů k nim.
