Prohra Karla Schwarzenberga nebyla o nelhaní, ale o amatérské kampani
Prohra Karla Schwarzenberga nebyla o nelhaní, ale o amatérské kampani
27.01.2013 – Text: Luděk Staněk
Největším problémem kampaně Karla Schwarzenberga nebylo to, že by jeho voliči nevstali od Facebooku. Problém byl ten, že od Facebooku nevstali lidé z jeho kampaně.
Nestane se mi často, aby mě něco opravdu zarazilo po lahvi vína. Takže si pamatuji, kdy se mi to stalo naposled. Ve čtvrtek večer jsem seděl čirou náhodou (výsledek mrazu a nevhodně stanoveného místa schůzky) v Mlýnské kavárně na Kampě, místě, kde už roky funguje neoficiální štáb všech kampaní TOP 09 a kde je Karel Schwarzenberg ikona. Bylo krátce po jedenácté hodině, když kníže do lokálu dorazil přímo z televizního studia, kde měl debatu se svým protikandidátem. Celý podnik, plný mladých studentů, dobrovolníků a lidí ze štábu kampaně i neoficiálních „poradců“ typu výtvarníka Davida Černého, začal tleskat.
Karel, jak mu všichni neformálně říkali, se prošoural lokálem, v závěsu za ním studentky lačné podpisu a část tradičních přísavek z kulturní fronty, „herců z Prahy“, kteří najednou někoho obdivovali místo toho, aby někdo obdivoval je, což bylo upoceně urputné a snaživé. Pětasedmdesátiletý muž za sebou měl 14 dní vyčerpávající kampaně před druhým kolem plus kampaň před kolem prvním. Přesto tu teď seděl ve dvanáct hodin v noci s panákem a pivem, zatímco David Černý mu manicky šermoval rukama před očima a chrlil do něj jakási moudra. A v tu chvili přišlo to zarážející. Vedle knížete nebyl nikdo, kdo by ho poslal spát, nikdo kdo by se mu staral o program a dával jeho kampani alespoň zdání profesionality. Žádný debriefing, žádné probírání strategie. Místo toho vládla v hospodě nálada jako na afterparty po koncertě, jehož byl Karel hlavní hvězdou, a všichni byli strašně rádi, že s ním mohli pít a říct mu nějaký opilecký blábol. Amatérskost té situace bila do očí.
Když jsem odcházel a už bylo hodnou chvíli po půlnoci, kníže stále pil, fotil se s lidmi a povídal si s někým, kdo měl na tváří úsměv kombinující respekt a štěstí, že tu je a kníže s ním rozpráví. O přibližně dvanáct hodin později hodí zmatený a unavený Karel Schwarzenberg před televizními kamerami do hlasovací urny hlasovací lístek bez obálky a přesvědčí i těch pár posledních nerozhodnutých voličů, že je tak trochu popletený klaun a nikoli prezidentský materiál.
Sledovat kampaň Karla Schwarzenberga bylo i pro mě jako jeho voliče utrpení. Fakt, že se po výsledku voleb on i lidé kolem něj zaklínají tím, že v kampani „byli slušní a nelhali“, jen dokazuje, že naprosto nepochopili situaci, ve které se nalézají. Protože to, co jsme poslední měsíce absolvovali, nebyly závody ve slušném chování, nýbrž předvolební kampaň se vším, co k ní patří. Ať už to byla neschopnost nebo naivita lidí kolem KS, před druhým kolem vypadal kníže žalostně. Byl jako boxer, který stojí nehnutě v ringu, zatímco jeho soupeř do něj mlátí, krouží kolem něj, zkouší výpady i to, co mu projde u rozhodčích. Chvíli můžete přemýšlet o tom, že je to mazaná taktika, ale po nějaké době si začnete říkat, co tam ten člověk sakra dělá. Proč tam lezl, když neumí dát ránu? A z pocitů sympatií se rychle stanou rozpaky.
Že Schwarzenberg neměl mezi prvním a druhým kolem žádné volební téma vyjma toho, že je „antizeman“ a že chodil na televizní debaty zoufale nepřipraven, byla jednoznačně největší ostuda jeho týmu. Možná z něho měli jeho lidé respekt, možná to byla jeho pověstná svéhlavost. Ale jeho neschopnost podřídit se pravidlům vedení prezidentské kampaně byla neuvěřitelná. Nejenže kníže nic nenabídl lidem, kteří nebyli jeho rozhodnutí voliči. Ta chyba byla daleko hlubší. Poznámka o Benešovi a Haagu, která by mu možná prošla v nějaké intelektuální debatě v Mlýnské kavárně, je něco, co by mu nikdo soudný nikdy nedovolil říct. Pokud by vedle sebe kníže někoho soudného měl. Právě tahle poznámka byla nabitá zbraň, kterou bezelstně věnoval svému soupeři, aby ho s ní zastřelil. A s podobnými věcmi neměl Miloš Zeman nikdy problém.
Možná to byla arogance, možná naivita Schwarzenbergova týmu. Nikdo z těch, kteří jsou uvedeni na jeho stránkách coby volební štáb, se nenarodil před rokem 1970, a naprostá většina je, troufám si tvrdit, z jedné sociální třídy. Okouzleni vlastní vtipností při vymýšlení punkového vizuálu kampaně a nejrůznějších facebookových vychytávek či koncerty „o nás pro nás“ zjevně nepochopili, nejen proti komu stojí, ale ani jak s ním bojovat. Ano, kampaň KS se vedla i mimo Prahu. Ale pohled na mapu volebních výsledků vám ukáže krutou pravdu o tom, jak. Karel Schwarzenberg neprohrál proto, že byl slušnější. Prohrál proto, že kolem sebe měl lidi, kteří nevěděli, jak vyhrát.
Je pravda, že Miloš Zeman v kampani často ohýbal pravdu ve svůj prospěch. Nebál se jakéhokoli útoku a byl připravený udělat vše pro své vítězství. Ten čtvrtek večer v Mlýnské kavárně to vypadalo tak, že Karel Schwarzenberg a jeho lidé ani tak nechtějí vyhrát, ale užít si trochu rock´n´rollu. Ve skutečnosti snad ani vyhrát nechtěli. Možná to byl spíš celý takový Velký rock´n´rollový švindl, jak zní titul slavného punkového filmu. Při posledních parlamentních volbách to pro Karla a jeho TOP 09 téhle partě vyšlo. Tentokrát proti sobě ale měli opravdového soupeře. A začátečnické štěstí budete mít těžko dvakrát po sobě.