V dějinách mezinárodních vztahů mezi Ruskem a USA resp. mezi východním a západním blokem jsou známy různé nátlakové akce vedené na diplomatickém poli i mimo něj. Obě strany si vzájemně bojkotovaly demonstrativně účast na olympiádách, posílaly si ostré diplomatické nóty, stanovovaly si demarkační linie, uvalovaly blokády, embarga, sankce atd. Tvrdý boj, který nám civilistům zůstal utajen, se odehrával samozřejmě na úrovni kontrarozvědek. Dvojití agenti se cenili zlatem, průmyslové a vojenské špionáže patřily na denní pořádek obou mocností. 

Nedávno jsem si přečetl knihu Akvárium od bývalého agenta GRU Viktora Suvorova, který svou vlast zradil, informace předal nepříteli a nakonec také praktiky tajné vojenské služby GRU popsal v několika knihách, mimo jiné i ve zmíněném Akváriu. Když si k těmto informacím přimotáte pravidelné útržky z Wikileaks Edwarda Snowdena o činnosti CIA a třeba zprávu o tom, že v roce 2010 odhalili v íránských jaderných zařízeních záhadný izraelskoamerický počítačový virus Stuxnet, který dokázal íránský jaderný program zpomalit a podle některých expertů dokonce vrátit o několik let zpátky, nemusí se Vám nehody v Záporoží jevit jako náhodné. Ba naopak, může se jednat o další nátlakovou hru ze strany Ruska. Že by prezident Putin brnkal jadrně Američanům na nervy? 

Jaderná elektrárna ve východoukrajinském Záporoží je s výkonem 5000 MW největší zařízením svého druhu v Evropě. Má strategickou polohu ještě z toho hlediska, že východní Ukrajina je plná břidlicového plynu, suroviny, která je podle některých médií hlavním jablkem sváru. Nechce se mi ani domyslet, že by prezidenti Putin nebo Obama nechali situaci zajít tak daleko, že by se tato oblast stala na několik desetiletí neobyvatelnou, natož pak, aby se tu těžil břidlicový plyn. Snad si jsou oba mocnáři vědomi následků zmáčknutí červeného tlačítka, ať už by bylo od jaderných hlavic nebo od reaktoru jaderné elektrárny. Pevně Doufejme, že Černobyl a Fukušimu nedoplní ještě Záporoží?