Rádio
V roce 2003 jsem dostal nabídku jít do tehdy nového rádia Hey,kde se hrála jen česká a slovenská hudební scéna. Dostal jsem odpolední vysílání, které mělo podtitul „Bílá káva s Černochem“. Léta strávená v tomto rádiu patří v mém životě k těm nejhezčím. Skvělá parta lidí, volnost projevu, výborné vztahy s posluchači a pohodová muzika. Neustále jsme vymýšleli různé soutěže, akce… Byla to nádherná doba. Tam vznikl také dnes už legendární parník rádia Hey, který jezdil několik let každý týden po Vltavě a kde bylo plno i za deště. Ještě když jsem byl v rádiu Melody, měli jsme společný pořad s tátou na rádiu Regina. Mohli jsme pouštět písničky, které by se do rádia asi jinak nedostaly. Když táta umřel, natočili jsme ještě několik dílů se ségrou Terezou, ale pak jsme se shodli, že ten pořad odešel s tátou.
Vedle práce v rádiu a zpívání s kapelou jsem začal postupně moderovat také živé akce. To je zase úplně něco jiného. V rádiu moderátor zjistí, jestli lidi baví nebo ne až po dlouhé době. Na jevišti to pozná hned a musí na to reagovat. A nejtěžší a zároveň nejhezčí publikum jsou děti. Ty člověk buď zaujme, nebo mu dají okamžitě najevo, že je „out“.
Zaskočila Vás v rádiu nějaká situace?
Myslím, že každý moderátor zažil hodně horkých chvil. Červené světlo zapnutého mikrofonu působí na začínajícího moderátora jako velký „bourač“ sebevědomí. Pak si zvykne a už ho skoro ani nevnímá. Do mikrofonu také občas řeknete něco, co by vás normálně vůbec nenapadlo. Stalo se mi, že v červenci, když bylo v sedm večer venku ještě 27 stupňů, kouknul jsem na internet, jaké bude zítra počasí, a nadšeně hlásil: „Zítra nás čeká během dne husté sněžení a v noci mráz mínus 15 stupňů. V dalších dnech pak teploty klesnou až na mínus 20 a nedoporučuje se dětem a starším lidem chodit ven…“ Během pěti minut volalo asi sto lidí a mě to tak rozhodilo, že ještě prvním deseti jsem tvrdil, že to tak je, že to tady mám z českého hydrometeorologického ústavu a že za to určitě můžou klimatické změny. Až pak jsem zjistil, že moderátor přede mnou nostalgicky vzpomínal na zimu a Vánoce a koukal, jaké v té době byly mrazy. Další oblíbenou kapitolou jsou živé telefonáty do vysílání. Spousta posluchačů dostane svými návrhy do kolen i ostříleného moderátora.
Stále moderujete různé akce. Jak se před moderováním připravujete?
Jsem perfekcionalista a musím mít dokonalou přípravu. Scénář si píšu předem a neustále si jej v hlavě projíždím. Je to stejné jako v letadle, během akce, stejně jako během letu, mohou nastat nejrůznější zvraty. Když je člověk připravený, je daleko jednodušší zachovat si chladnou hlavu. Improvizace je příjemná, ale musí být na něčem založená. Hodně mi dala spolupráce s tátou, dělali jsme spolu spoustu akcí. On byl profesionál každým coulem. Každé vysílání v rádiu, každé vystoupení si připravoval předem i několik hodin. Když jsem někde moderoval nebo zpíval a on tam byl také, vždycky stál pod jevištěm a zdviženým obočím mi dal najevo sebemenší chybičku. Tenkrát mě to štvalo, ale dnes si často vzpomenu, když mi říkal: „Cokoli děláš, dělej na sto procent. Nikoho nezajímá, že máš blbej den nebo sis nestačil přečíst scénář. Problémy si řeš, až slezeš z jeviště.“ Teprve teď mi dochází, jak velkou měl pravdu.
