Havel nebyl komunista a zloděj nemůže mít větší práva než slušný člověk, říká poslanec Úsvitu Marek Černoch
17. 11. 2014 14:26
ROZHOVOR Marek Černoch, poslanec, otevřeně o listopadu 1989, o konflitku mezi Ruskem a Ukrajinou, ale také o problémech, které má Česká republika nyní.
Pamatujete si, pane poslanče, co jste dělal 17. listopadu roku 1989? A jak se situace řešila u vás v rodině?
Co jsem ten den přesně dělal, si už nepamatuji. Věděl jsem, že je demonstrace, ale nebyl jsem tam. Druhý den ráno jsem potkal kamaráda, který už z dálky volal: „Zabili ho, zabili ho.“ Nevěděl jsem, o kom mluví, až pak mi řekl, že prý zabili studenta na Národní třídě. Postupně jsem začal zjišťovat, co se vlastně stalo. Bylo velmi problematické získat nějaké informace, protože média byla cenzurovaná. Bylo mi 20 let, a co se děje, mi docházelo teprve postupně.
Doma to všichni samozřejmě řešili. Táta vždy vzhlížel k Západu a k demokracii. Měli jsme tetu v západním Německu, která když přijela, vozila tátovi různé hudební časopisy a do noci si povídali o tom, jaké to je nebýt ničím svazován. Měl radost, když přišel zlom. Byl v té době zván spolu s Martou Kubišovou na různá vystoupení v divadlech, kde zpíval Píseň o mé zemi. Máma to také prožívala, ale spíše se bála, aby z toho nebylo krveprolití. To se naštěstí nestalo.
Dvě třetiny obyvatel jsou spokojeni se změnou režimu, proč to podle vás nejsou všichni? Kde myslíte, že je chyba?
Změna režimu s sebou přinesla i své negativní stránky. Zvlášť pro starší generaci je to dnes těžké, protože vyžít jen z důchodu je někdy velmi obtížné. Ti lidé celý život pracovali a dnes z důchodu sotva utáhnou bydlení v garsonce. A tento stav není jen u starší generace. Podpora rodin je minimální, středním podnikatelům vládne byrokracie, lidé se bojí o práci. Na té nespokojenosti mají zásluhu vlády, které místo, aby těch 25 let budovaly demokratickou společnost, „budovaly“ svá bankovní konta a konta všemožných kamarádů.
Poslední dobou se velmi často hovoří o tom, že Václav Havel byl jakýmsi dvojitým agentem. Jednoduše řečeno, že byl komunistou. Co si myslíte vy?
Nemyslím si, že byl Václav Havel komunistou. Mluví se o tom, dokonce i píše v knize „Mráz přichází z Kremlu“, ale nemyslím, že by to byla pravda. U Václava Havla si cením, že mluvil o tom dobrém v lidech. A také jak prezentoval Českou republiku ve světě. Někdy to šlo ale ad absurdum. Realita bývá tvrdší. Dobro ano, ale pro ty, kteří si toho váží a chovají se podle toho. Zloděj nebo násilník nemůže mít větší práva než slušný člověk.
Jaký je váš názor na veřejností kritizovanou privatizaci? Myslíte si, že šla řešit jinak? Případně jak?
Privatizace byla živelné rozdání majetku za pár korun. V té době hodně lidí nevědělo, co to privatizace vlastně je a jak s tou možností naložit. Tak chodili zástupci různých fondů po bytech a skupovali za pár korun kupony. Majetek se tak dostal do rukou těch, kteří zprivatizované podniky často vytunelovali a zmizeli. Po nich pak zůstávaly opuštěné podniky a lidé bez práce. Privatizace přišla moc rychle. Byla chaotická a vydělali na tom hlavně bývalí veksláci a lidé bez skrupulí. Nebyla legislativa, nebyly žádné brzdy. Doba těsně po revoluci byla opravdu „Klondike“ a privatizace měla probíhat postupně.
Co pro vás znamená kapitalismus, svoboda, demokracie?
Jsou to možnosti, které člověk má. V opravdu funkčním demokratickém státu mohou lidé, pokud chtějí, dosáhnout maxima. Ale takový stát zároveň musí dokázat poskytnout sociální zázemí, bezpečnost a právní jistotu. Svoboda je velmi důležitá, ale svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého.
Jste spokojen s mírou demokracie v České republice? Nebo máte nějaké výtky?
Demokracie je často zaměňována s pocitem, že si jedinec nebo skupina lidí mohou dělat, co chtějí. Že jsou beztrestní. To ale není pravda a tady máme zatím nedostatky. Aby to byla skutečná demokracie v pravém slova smyslu, musíme zajistit vymahatelnost práva pro všechny, média musí informovat objektivně a zákony musí být vytvářeny pro lidi. Takže si myslím, že máme ještě hodně co zlepšovat.
Kam podle vás bude Česká republika v dalších letech směřovat?
Věřím, že dole jsme už byli a začínáme stoupat vzhůru. Že se už konečně začne dařit. Chápu skepsi lidí, protože dodnes se kradlo ať zleva nebo zprava a každý politik si musí uvědomit, že pokud by to pokračovalo takhle dál, lidem dojde trpělivost a přijde další revoluce. Lidé přestali věřit a musíme jim ukázat, že to myslíme vážně. Jsme Češi, máme hrdost a dokážeme, že patříme k vyspělým demokratickým státům. Je to jen o lidech. Věřím, že tohle je ta cesta.
Jaký je váš názor na Rusko a Ukrajinu nyní a před 25 lety. Myslíte si, že došlo ke změně vnímání Ruska?
Před 25 lety to byl Sovětský svaz a byla to bašta komunismu. Takový velký „táta“ všech zemí, kde komunismus vládl. Pak se začal rozpadat a nastal totální chaos a boj o moc. To bylo jak na Ukrajině, tak v Rusku. Když se řeklo ještě před pár lety Ukrajina, většina lidí to spojovala se zločinem nebo korupcí. Během 25 let ale ušla Ukrajina i Rusko dlouhou cestu a bohužel se Rusko dlouhá léta podceňovalo. Ze všech stran bylo slyšet, že Rusko je na pokraji kolapsu, že ruský zbrojní průmysl nemá šanci uspět v porovnání se západem, že se ruská ekonomika hroutí, že jsou ruští prezidenti neschopní alkoholici. Možná někteří byli, ale Putin není. A pokud někoho podceňujete, většinou vás pak překvapí. To zažíváme v současné době.
Piloti z ČSA údajně odchází z Prahy do Moskvy, je to podle vás pravda? A myslíte si, že je to tak správně?
Ano, někteří piloti odcházejí z ČSA do Ruska. Čeští piloti patří ke špičce a je o ně ve světě zájem. Těch propuštěných pilotů je ale hodně a ne všichni do Ruska odejdou. I když mají zkušenosti, není jednoduché získat práci. Špatná je ale hlavně situace v ČSA. Je to značka, která tady je 90 let, měla v letectví vždy vynikající pověst. Ale během let ji ničilo špatné řízení, špatná rozhodnutí a nekompetentní lidé. Dnes je to torzo, které se doufám povede zachránit.
V posledních letech se také setkáváme s názorem, že bychom si svobodu nevybojovali, že nám to umožnilo Rusko. Co si o tom myslíte?
Situace v Rusku tomu velmi napomohla. Kdyby to nebyl listopad 89, ale například listopad 79, dopadlo by vše jinak. Socialistický blok v Evropě držel tehdejší Sovětský svaz, a když se začal rozpadat, bylo jen otázkou času, kdy se zhroutí celý blok. Hned v prvních letech po revoluci se začal zkoumat důvod té „něžnosti“, zda byli disidenti placeni zahraničními tajnými službami, jestli docházelo k bojům různých frakcí tehdejší KSČ, jestli to nebylo na příkaz z Kremlu, jestli je „něžná“ revoluce bez předchozích dohod vůbec možná. Nikdo ale se žádným důkazem nikdy nepřišel, tak spíš děkujme za ten relativně hladký průběh. Revoluce se většinou neobejdou bez krveprolití a tady se to povedlo. A jestli tehdejší režim už „dodýchával“ a hledala se záminka na předání moci, těžko říct. V politice je možné vše.
